Zahrádka rozmilá
Zahrádko rozmilá, jakou oplýváš krásou.
Poklekám před tebou, mé oči žasnou.
Nepřestáváš mě překvapovat,
kam až tvá síla a krása může dosahovat.
Vcházím po zimě do chrámu hojnosti,
kde vše ožívá, vítá, je plné radosti.
Ta síla nejde zastavit,
tvá rozmanitost umí mé srdce naplnit.
Má ruka noří se do hlíny chladem protkané,
něco v tobě ještě spí, něco ožívá po zimě prospané.
Hladím vás, které jste zimu ustály,
jakoby jste na mě hleděly a laskavě se usmály.
Jsem tu, jsem tu s vámi a vy se mnou, ve mně.
Nahoře na slunci, pod zemí ve tmě.
Nechť tvá kouzla započnou.
Věřím ve všechna semena, kéž se na povrch v síle proderou.
Miluji, miluji tě Matko má, Matičko Země, zahrádko rozmilá.
Nechť tě i má láska zalévá
a láska krajinou ať se rozlévá.
Nechť je tvá léčivá síla stále střežena silou nejvyšší.
Nechť tvá láska bolavá srdce konejší.
Děkuji, děkuji zahrádko rozmilá,
že jsi se i v mých rukách zrodila.
Děkuji, že u toho můžu být
a svůj sen stále žít.
Kéž tvá esence zaplaví lidská srdce
a žije se lidem v zahrádkách rozmilých sladce.